Rozpočtová soustava – státní rozpočet

Rozpočtovou soustavou se rozumí orgány a instituce, které se starají o tvorbu, rozdělování a užití veřejných finančních prostředků. Součástí rozpočtové soustavy je i kontrola plnění – tedy toho, jestli peníze doputovaly kam měly.

Rozpočtová soustava zahrnuje:

• Statní rozpočet (viz níže)
• Rozpočty krajů
• Rozpočty měst a obcí

• Fond národního majetku
• Fond životního prostředí
• Fond dopravní infrastuktury
• Fond národního majetku
• a další…

Stát zřizuje fondy účelově, aby zajistil, že státní peníze půjdou na místa, která určí parlament, tedy jenom na určité výdaje.

Příkladem je státní fond dopravní infrastruktury, který má na jedné straně příjmy ze silniční daně, z mýtného, dálničních známek, fondů Evropské unie a je ještě dotován státem. Na straně druhé se z něj financují opravy silnic, jejich údržba, výstavba nových silnic a dálnic apod.

• Zdravotní pojišťovny
• Rozpočet ČSSZ

Hospodaření státních fondů je kontrolováno parlamentem a smyslem je použití příjmů celkového státního rozpočtu na určité důležité výdaje, které jsou potřebné ke kvalitnímu a efektivnímu fungování státu.

Státní rozpočet je centralizovaný fond finančních prostředků spravovaný ČNB. Stát dopředu plánuje kolik peněz potřebuje pro následující rok a vzniká tak jeden z těchto rozpočtů:

1. Rozpočet vyrovnaný (příjmy jsou shodné s výdaji)
2. Rozpočet přebytkový (příjmy jsou vyšší než výdaje)
3. Rozpočet schodkový (příjmy jsou menší než výdaje)

Česká republika hospodaří dlouhodobě se schodkovým rozpočtem, v roce 2012 dosáhl celkový dluh částky 1 667 600 000 000 Kč. Aktuální informace můžete sledovat na tipmag.cz – státní dluh.

• emise státních dluhopisů (stát prodá dluhopisy a získá peníze, stává se ale zase dlužníkem)
• úvěry od mezinárodních institucí a bank a vládních institucí jiných zemí
• prodej státního majetku (privatizace)

Hospodářská politika státu rozlišuje 2 přístupy ke státnímu rozpočtu:

1. Rozpočtová, neboli fiskální politika – řeší rozpočet jako příjmy a výdaje
2. Peněžní – monetární politika – státním rozpočtem se ovlivňuje množství peněz v oběhu, inflace, stabilita měny

Funkce státního rozpočtu se dělí na:

• Alokační – stát alokuje, neboli umisťuje finanční zdroje do produkce různých veřejných statků (výstavba apod.)
• Redistribuční – rozděluje část HDP neproduktivním skupinám obyvatel, tedy například vezme na daních pracujícím a podpoří sociálně slabší apod.
• Stabilizační – ovlivňuje agregátní poptávku, zaměstnanost apod. (například investicemi)

Návrh státního rozpočtu připravuje Ministerstvo financí na základě požadavků jednotlivých ministrů ve vládě, a to ve druhé polovině předcházejícího roku, kdy se rozpočet schvaluje.

Návrh státního rozpočtu schválí vláda a ministr financí ho poté s odůvodněním předloží poslanecké sněmovně. Následuje čtení kapitol státního rozpočtu, k nimž se mohou poslanci vyjadřovat v rámci tzv. čtení.

Když je rozpočet schválen, vydá se jako zákon ve sbírce zákonů ČR.

Pokud se rozpočet neschválí, vzniká doba tzv. rozpočtového provizoria, kdy se vše řídí podle rozpočtu z předcházejícího roku.

• daně
• sociální a zdravotní pojistné
• mýtné, dálniční známky, soudní poplatky apod.
• příjmy z Evropské unie v rámci dotací

• sociální zabezpečení
• zdravotnictví, školství
• státní správa – úřady
• investice do infrastuktury
• ekologie
• státní zakázky (investice, stavby)
• správa již existujícího dluhu
• výdaje do rozpočtu Evropské unie
• a další.